Předem se omlouvám všem ženám. Ač si Vás nesmírně vážím jako úžasných bytostí, bez kterých by náš svět vůbec nebyl, u nás je prostě uzení chlapskou záležitostí. Možná to máte v rodině postavené jinak, ale u nás se této aktivity od počátku do konce věnují pouze a výlučně muži. Proto se prosím nezlobte, ale zkuste nahlédnout pod pokličku toho, jak se to dělá u nás :-) Dále pak se omlouvám vegetariánům a veganům. Tento článek Vás asi moc nepotěší. Teda ne úplně. Možná si zde najdete alespoň inspraci na domácí uzené tofu (dělali jsme a nebylo špatné), uzené mandle, papriku, nebo cokoliv jiného máte rádi. Ale já se zde chci zaměřit hlavně na masožravce. Na lidi, kterým není cizí dát si dobrou klobásku. Kteří rádi ochutnají krásně voňavou anglickou. Kterým nevadí si jednou za čas dát vajíčka na uzeném špeku. Je mi jasné, že tohle není příliš zdravá strava. A je mi i jasné, že samotný proces uzení, není to, co bychom měli jíst každý den. Ale ono vlastně všeho moc škodí. A proto jednou za čas něco uzeného……. Proč ne?
Tak je to tady. Zase ta část zimy, kdy Vánoce jsou už tak dávno minulostí, že už si na ně ani nevzpomenete a jaro je ještě tak daleko, že na něj nedohlédnete. Co dělat? Normálně se lidé v tomto období roku věnují lyžování, nebo využívají zimu k různým vnitřním aktivitám typu aquaparky, muzea a jiné. Jenže doba je jinde. Na lyže zapomeňte. Leda by vás bavily běžky bez občerstvovacích stanic. Pak asi jo. Ale sjezdové leže, nebo snowboardy letos asi zůstanou zavřené v kůlně. Snad jen do příští sezony. No a co tedy dělat, když se toho moc dělat nedá?
Domácí uzení není jen příprava potravin, které změní jejich chuťové vlastnosti a prodlouží trvanlivost těchto potravin. To není ani jako vaření. Rychle uvařit a sníst. Domácí uzení je dlouhý proces. Domácí uzení je forma obřadu, kdy muž je pánem situace. Domácí uzení je aktivita, kdy muž má možnost strávit čas se svými přáteli. Je to společenská událost. Jsou to chvíle, kdy se v nás mužích probouzí dávné volání. Kdy se z nás stávají zase lovci fascinovaní společným ohněm a kusem masa. Najednou nejsme manažeři v košilích, nejsme dělníci na stavbě nebo ve výrobní firmě nejsme učitelé, řidiči, lékaři, podnikatelé a kdo ví co ještě. Oheň a kouř v nás probouzí muže – lovce. Muže, který je pánem a strážcem ohně. Cítíme, jak místo oděvu běžného, chceme na sebe navléci kožešiny a sednout si s ostatními lovci ke společnému ohni a dívat se do plamenů. Chceme slavit kořist. Pořádný kus masa. A nevadí nám, že jsme to zvíře neulovili. Chceme to prostě společně připravit, vnímat sílu ohně a užít si ten pocit, který se v nás v tu chvíli ozývá. To všechno máme my muži někde hluboko v nás ukryto. A společné uzení je čas, kdy můžeme kousek tohoto vládce ohně a lovce v nás pustit ven.
Už se to blíží. Jedeme. Konečně. Honem na chalupu udit. Už cesta autem je plná vášnivých debat o tom, co si kdo nastudoval a co by chtěl tentokrát zkusit. Hodnotí se minulé uzení a rozjímá se nad případnými chybami. Tentokrát to ale bude jiné a lepší.
Sobota ráno. Hlava lehce bolí. Pivo a slivovice. Ale nebylo to nějaké divoké. Po snídani můžeme připravit samotné uzení. Nejprve vypotit udírnu. Nesmí být studená. Topíme a hlídáme, kdy se přestane na udírně srážet voda. Když je připravená, hlídáme správnou teplotu. Teprve pak můžeme vložit klobásky zavěšené na tyčích. Zároveň s klobáskami putují do udírny kusy špeku, krkovice, bůčku, jedno kuře a spousta sýrů v dámských punčochách se vším možným i nemožným kořením. (Víte snad, že i sýry se dají udit, ne? Jen je potřeba je dát do punčochy. Jinak by vytekly a nic by nezůstalo. Nejlepší jsou sýry s málo tukem. Jinak ten tuk moc kape a smrdí a čmoudí. Eidam 30 je klasika, co nezklame.) A co teď? Teď máme čas tak 8 – 10 hodin. No úplně čas nemáme. Musíme hlídat teplotu a přikládat. Takže máme každou hodinu službu někdo jiný. A zbytek se baví. Hrajeme karty, vykládáme si, střílíme z luku, hrajeme šipky, někdo přinesl vrhací nože. To je prostě něco, co pochopí jen chlap. No a dáme si nějaké to pivko a slivovičku.
Ráno všechno s bolestí hlavy uklízíme. Rozdělujeme si klobásky a sýry a bůčky a vše možné tak, aby každý si domů odvezl vzorek od všeho. Další kolo ochutnávek bude probíhat doma s rodinnými příslušníky a kamarády co nejeli (viz první bod uzení – dohodnout se na termínu a uvolnit se od manželky, přítelkyně, dětí, práce, atd.). Byl to náročný víkend. Ale byl krásný a stál za to. Cestou v autě už spřádáme plány na další uzení. Tyhle chlapské chvíle prostě stojí za to.
Ps: Omlouvám se zkušenějším udičům, pokud jsem někde napsal nepřesné postupy. Nicméně přikládám jednu fotku z mého asi prvního uzení před lety jako důkaz, že jsem tam byl a udil :-D
